narozená 8. srpna 1944 v Hradci Králové jako Olga Poláčková. Od roku 1945 žije v Praze.
Díky svým příbuzným našla druhý domov v Novém Městě nad Metují, kterému zůstává věrná doposud. V roce 1963 soukromě studovala u Antonína Kybala. Absolvovala střední výtvarnou školu v Praze a strávila rok u profesora Karla Svolinského v ateliéru knižní ilustrace na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.
V letech 1969–89 vytvořila sedmdesát šest filmových plakátů. Zabývá se volnou malbou a užitou grafikou. Její dílo je zřetelně poznamenáno surrealismem. Ve své malbě pracuje s principem tajemství a zámlky. Vyleťalová pokračuje v tradici české imaginativní tvorby v její lyričtější poloze. Svou tvorbu představila na desítkách samostatných výstavách doma i v zahraničí.
Zastoupení ve sbírkách:
Galerie moderního umění v Hradci Králové
Galerie v Roudnici nad Labem
Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze
Moravská galerie v Brně
Alšova Jihočeská galerie
Oblastní galerie Trutnov
...a v řadě soukromých sbírek doma i v zahraničí
Získaná ocenění:
• Grand Prix za plakát k filmu „Něžná“, I. ročník mezinárodní výstavy plakátů při filmovém festivalu v Cannes 1973
• cena kritiky za plakát k filmu „Mládí a láska“, II. ročník mezinárodní výstavy filmových plakátů při filmovém festivalu v Cannes 1974
• cena kritiky za kolekci plakátů, VI. Bienále užité grafiky v Brně 1974
• cena Zlatý Hugo za plakát k filmu „Zrcadlení“, Mezinárodní filmový festival v Chicagu 1979
• stříbrná plaketa za plakát k filmu „Neúplné zatmění“, Mezinárodní filmový festival v Chicagu 1983
Marek Pitaš / fotografie
Fotografování se začal Marek Pitaš věnovat na střední škole. Už tehdy sbíral ocenění na celostátních fotografických soutěžích a díky fotokroužku Jiráskova gymnázia v Náchodě mohl poprvé vystavit svá díla na zámku v Novém Městě nad Metují. Své schopnosti následně rozvíjel jako fotograf společenských akcí (mj. Noční běh a Koncert pro Světlušku). Od roku 2018 se plně věnuje motoristické fotografii na pozici media manažera závodního týmu Buggyra ZM Racing. Jeho hlavním úkolem je věrně zachytit atmosféru motoristického dobrodružství.
Výstava fotografií je doplněna o modely Dakar speciálů firmy Kovap a o papírové modely Dakar zapůjčené ve spolupráci s Muzeem papírových modelů v Polici nad Metují.
Výstava by nevznikla bez podpory Buggyra ZM Racing, bez zapůjčení techniky Canon CZ a tisku všech fotografií firmou 24print.eu.
Narodil se v roce 1961 v Bělé pod Bezdězem. Dětství strávil ponořen do dobrodružné literatury, v bezmezném obdivu k ilustracím Zdeňka Buriana. Jeho veškerým zájmem bylo kreslení a malování, čemuž byla povinná školní docházka velkou překážkou. Vyučil se knihařem. Aby mohl začít naplňovat svůj životní sen – stát se umělcem, odešel do Prahy. Zde se při mnoha příležitostných zaměstnáních připravoval na talentové zkoušky na Akademii ve večerních kurzech. Po sametové revoluci byl přijat na AVU do atelieru prof. Bedřicha Dlouhého, později prof. Jitky Svobodové.
Po třech letech studia AVU opustil a začal pracovat jako ilustrátor v předních českých časopisech a novinách. Nejprve přispíval do Národních listů. Zde se potkal s textařem Michalem Horáčkem, a toto setkání bylo pro jeho další tvorbu zásadní. V roce 1993 v časopise Mladý svět ilustroval Horáčkovy Dopisy z lásky a nenávisti. Tím se dostal do povědomí široké veřejnosti jako nový originální tvůrce.
Touto úspěšnou spoluprací se odstartovala plejáda dalších zajímavých pracovních nabídek: Lettre internationale 1993–94, Playboy 1994, Středoevropské noviny (příloha LN) 1994, KMIT – časopis Centra nezávislé žurnalistiky 1996, Transitions (mezinárodní magazín o proměnách v postkomunistických společnostech) 1997, Penthouse 1996, Pátek LN 1997, Sisyfos 1997, QUO 2000.
V roce 1998 začal pracovat jako ilustrátor pro nakladatelství Albatros. V témže roce získal cenu nakl. Albatros za ilustrace ke knize Josteina Gaardera „Haló, je tu někdo?“, v roce 1999 byl v Brně oceněn Zlatou stuhou za ilustrace ke knize Josteina Gaardera „Jako v zrcadle, jen v hádance“. Vytvořil ilustrace k desítkám dalších knih. Mezi jeho nejznámější práce patří ilustrace ke knihám esejů Michala Horáčka „O české krvi otců vlasti“ a „O tajemství královny krav“, které vydalo nakl. LN. Jeho knižní ilustrace si našly nadšené příznivce i v zahraničí.
Velmi úspěšnou se stala kniha Příběhy skřítků Leprikónů spisovatelky Bairbre McCarthyové s Jelenovými ilustracemi. Vydána byla nejprve nakladatelstvím Albatros v Česku a posléze v anglické verzi také v Irsku. V roce 2009 tuto knihu předal americkému prezidentovi Baracku Obamovi irský premiér Brian Cowen jako dárek pro Obamovy dcery.
Již bezmála 25 let se věnuje grafické technice tisku z kamene (litografii), ve které zhodnocuje svoji dokonalou kresbu. Své grafické listy spoluvytváří v litografické dílně s tiskařským mistrem Petrem Korbelářem. Řemeslná kvalita těchto grafických listů je výjimečná i ve světovém měřítku. Za touto řemeslnou kvalitou stojí bez nadsázky „krev, pot a slzy“, soutisk několika barev v tolika detailech vyžaduje pečlivou mravenčí důkladnost a trpělivost při přípravě na každou vrstvu, stejně jako tiskařovu dlouholetou zkušenost při přípravě kamene, cit při míchání barev a flexibilitu pro nenadálé situace.
Kromě volné grafiky se zabývá především tvorbou ex libris pro sběratele z celého světa.
Je členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar a členem Spolku sběratelů a přátel ex libris.
Narodila se v roce 1972 v Náchodě. Vystudovala Střední průmyslovou školu grafickou (Hellichova) v Praze, obor konzervátorství a restaurátorství papíru a knižní vazby (1987–91). V roce 1991 byla přijata na Akademii výtvarných umění v Praze, obor restaurování malířských uměleckých děl v atelieru prof. Karla Strettiho. Během šesti let studia zde v rámci přípravy ke studiu restaurování prošla také atelierem kresby prof. Jitky Svobodové a atelierem klasické malby prof. Zdeňka Berana.
V atelieru kresby zde potkala svého budoucího manžela Oldřich Jelena. Spolu s ním ještě během studia spolupracovala na mnoha jeho i společných výtvarných zakázkách, především ilustracích a také portrétech.
Po absolvování AVU krátce působila jako restaurátorka v Národní galerii, pak odešla na mateřskou dovolenou. Od té doby pracuje na volné noze jako restaurátorka,malířka portrétů a kopií, a autorka litografií – ex libris.
Dlouhodobě spolupracuje na mnoha výtvarných projektech se svým manželem grafikem Oldřichem Jelenem, a také s dcerou výtvarnicí Františkou Jelenovou.
Narodila se v roce 1999 v Praze do umělecké rodiny. Její otec je ilustrátor a grafik, matka restaurátorka a malířka. Vyrůstala obklopena obrázky svého otce a všudypřítomnou tvůrčí atmosférou domova, který byl zároveň uměleckým atelierem. Od dětství milovala ilustrované knihy, ráda unikala do imaginárních světů plných kouzelných bytostí. Okouzlil ji svět Harryho Pottera a stejně tak ji ovlivnila estetika nového žánru fantasy v literatuře i ve filmu.
Na Střední umělecké škole textilních řemesel vystudovala obor navrhování oděvu. Studium jí dalo dobrý základ v samotném kreslení a v dalších řemeslných dovednostech zaměřených na detail a pečlivost, jako jsou vyšívání a paličkování nebo tvorba šperků a drobných oděvních doplňků. Po ukončení studia odjela do Anglie jako au-pair. Šestiměsíční pobyt využila k intenzivní výtvarné práci a vytvořila zde velké množství kreseb a akvarelů. Její ilustrace zaujaly některé české i zahraniční sběratele ex libris, pro které již vytvořila desítky grafických listů.
Pro tisk svých ex libris využívá jednu z nejnáročnějších grafických technik – barevnou litografii, při které se kresba přenáší z litografického kamene pomocí válce litografického tiskařského stroje na papír. Spolupracuje s tiskařem Petrem Korbelářem, který je špičkou ve svém oboru. Kromě toho příležitostně ilustruje obálky knih pro nakladatelství Albatros. Nakladatelství Fraus vydalo v roce 2022 čítanku s jejími ilustracemi. Spolu se svým otcem vytvořila pro toto nakladatelství také velice oblíbenou obrázkovou sadu 38 karet s názvem Čtenářské karty – Kouzelná cesta. V současné době se kromě tisku litografií věnuje také malování a na částečný úvazek pracuje v Národním divadle, kde nachází bohatou inspiraci pro svou tvorbu.
Lenka Kamínková / kombinovaná technika na plátně
Daniela Mikulášková / výšivka na plátně
Obě autorky spojuje téma abstrahované krajiny, které je provází již řadu let a různě se proměňuje a vyvíjí. Vznikají nejen krajiny vnější, ale i prostory vnitřní, v posledních letech spojené s pocitem melancholie a snění prolnuté osobními momenty v životě každé z nich. Objevují se v nich oválné tvary a obrysy plující v prostoru, lampiony, barevné elementy zachycené v určitém momentě bytí, které existuje v daném okamžiku, vzápětí však mizí a stává se novým obrazem, elementem na poli obrazu.
Lenka nazývá novou sérii „Slasti“, Daniela „Melancholie“. Jejich obrazy jsou charakteristické především svoji jemností a autentičností. Lenka je bytostná malířka, Daniela tvoří pomocí nití. Jejich tvorba je výpovědí o bytí v prostoru, ve kterém se pohybují a hledají svobodu uvnitř chaosu.